I. HLEDÁNÍ BOHA - 6. Proč Bůh dopouští utrpení?
I. HLEDÁNÍ BOHA - 6. Proč Bůh dopouští utrpení? Častým argumentem pro odmítání Boha je: “Pokud by Bůh existoval, tak by nebylo tolikutrpení ve světě.” Nyní si představte, že by Bůh skutečně neexistoval a neexistovala by ani křesťanská morálka, kterou učil a žil Ježíš Kristus. Jedná se o morálku, která přikazuje lidem na prvním místě milovat Boha celým srdcem, duší, myslí a silou a na druhem místě milovat bližního jako sebe sama. Morálku, která přikazuje člověku milovat i svého nepřítele. Morálku, která přikazuje lidem svatost adokonalost tak, jak je dokonalý jejich nebeský Otec. Morálku, dokonalým příkladem které je Boží SynJežíš Kristus. Ač se nedopustil žádného hříchu (zla), byl vydán svými krajany pohanům, kteří jej bičovali, potupili a přibili na kříž, kde trpěl a umíral za naše hříchy. Ježíš se však za své katy modlil: “Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají!” kolemstojící se mu posmívali (Matouš 27:41-43). Apoštol Petr napsal o Ježíšově utrpení: Představte si tedy, že by neexistoval Bůh a Jeho křesťanská morálka, která přikazuje lidem lásku, milosrdenství a odpuštění. To by pak bylo peklo na zemi. Chtěli byste žít v takovém světě? Já tedy ne! Místo lásky by zde byla pouze nenávist, místo milosrdenství pouze bezcitnost, místo odpuštění pouze msta. Proč? Protože bez Boha, oběti Božího Syna Ježíše Krista na kříží, by zde chyběl nejvyšší morální apel na svědomí člověka milovat, prokazovat milosrdenství a odpouštět jiným lidem.“Neboť to je láska k Bohu, abychom zachovávali jeho(1. Janova 5:3 NBK).“Vždyť to 'Nezcizoložíš, nezabiješ, nebudeš krást, nevydáš falešné(Římanům 13:9 NBK) “Nemstěte se sami, milovaní, nýbrž(Římanům 12:19-21 NS) Milovat“My všichni se přece musíme ukázat před Kristovou soudnou stolicí, aby každý dostal(2. Korintským 5:10 NBK)
Že v Boha nevěříte a přesto máte lásku, milosrdenství a odpuštění vůči jiným lidem? Nefanděte si.
Odkud jste je získali? Odkud je získali Vaši rodiče? A rodiče jejich prarodičů? Spočítali jste někdy věže pražských kostelů? Kolik ateistů asi žilo v Čechách a na Moravě do konce 18. nebo ještě i v 19. století?
Neklamte se, vše dobré co máme, pochází od Boha, ač často to člověk zdeformoval k nepoznání. Bůh stvořil člověka jako svobodnou morální bytost, která se může svobodně rozhodovat, nikoliv jako robota, který dělá přesně to, k čemu byl naprogramován. To znamená, že člověk může udělat dobrá ale i špatná rozhodnutí. Za tuto svobodu, kterou lidé použili k špatným rozhodnutím (hříchům), v důsledku kterých se stali Božími nepřáteli, však sám Bůh zaplatil nejvyšší cenu - životem svého Syna Ježíše Krista, aby nám naše hříchy mohly být odpuštěny.
Tato nesobecká láska Boha k člověku, je pro nás morální výzvou k nesobecké lásce k Bohu a každému člověku, i nepříteli. Nejedná se o emocionální lásku - řecky phileo, ale o lásku v morálním smyslu spočívající v konání toho, co je dobré před Bohem – řecky agape (v koine řečtině jsou různé druhy lásky vyjádřeny jinými slovy).
Milovat Boha tak znamená konat jeho vůli:
přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká.”
svědectví, nebudeš žádostivý' a je-li ještě nějaké jiné přikázání, je shrnuto v tomto slově: 'Budeš
milovat svého bližního jako sám sebe.'"
dejte místo Božímu hněvu, neboť je napsáno: 'Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.' Ale: 'Jestliže
má tvůj nepřítel hlad, dávej mu jíst, a má-li žízeň, dávej mu pít; když to budeš činit, nasypeš žhavé uhlí
na jeho hlavu.' Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem.
Boha a lidi znamená bojovat se svým sobectvím a omezovat jej křesťanskou morálkou. Mnozí však mají raději sami sebe, než Boha a jiné lidi a sobectví některých jde i přes mrtvoly. Proto Bůh ustanovil vlády, aby trestaly zlo a odměňovaly dobro (Římanům 13:1-7). To se však často neděje, protože i zde jsou sobečtí lidé. Jednoho dne ale přijde poslední soud nad všemi lidmi za jejich hříchy, který vykoná
Ježíš Kristus:
odplatu za to, co dělal v těle, podle toho, co vykonal, ať už to bylo dobré nebo zlé.”
Není to Bůh, ale člověk, kdo působí zlo a s ním spojené utrpení jiným lidem. Je to i každý z nás, kdo se z času na čas dopouští zla (hříchu) a tím působí utrpení jiným lidem. Božím trestem za každý hřích (ať malou lež nebo vraždu) je smrt. Pokud by měl Bůh zabránit každému zlu a utrpení, pak bychom neměli svobodou vůli, na podkladě které bychom se mohli svobodně rozhodnout Boha milovat nebo jej odmítnout a byli bychom roboti. Pokud by měl Bůh okamžitě potrestat každé zlo, pak bychom už byli všichni mrtví.
(Lukáš 23:34 NBK) A zatímco byl v agonii smrti,“On když mu spílali, neoplácel spíláním: když trpěl, nehrozil, ale odevzdával vše tomu, který soudí spravedlivě.” Petrův 2:23 NBK)